Když jsem se po letech městského života přestěhovala do neudržovaného, dlouhodobě neobývaného statku na vesnici, byl to pro mě obrovský krok do neznáma. Ani v nejmenším jsem netušila, jak mě to pomůže poznat sama sebe a jak to posune můj další život – jak profesní, tak i osobní. Postupně se staly z mých dětí, ženoucích se za výdobytky moderní doby a civilizace, lidé se vztahem ke zvířatům a přírodě. Začali jsme poznávat podstatné hodnoty v životě. Neměla jsem ponětí k čemu všemu nás život a čas strávený na statku bude inspirovat.

Původně jsme bydleli s pár zvířaty a napadlo mě, že bychom mohli náš statek rozšířit a zprostředkovat pohodu a klid i pro ostatní. Rodina zvířat se postupně rozrostla a začala jsem nabízet pauzu od civilizačního shonu nejprve pro své známe a přátele, a postupně i širší veřejnosti, jako zónu aktivního odpočinku v klidném světě pevných životních hodnot.

Rodina zvířat, která začala jako pár ovcí, se k dnešku rozrostla od slepiček po klokany, pštrosy, koně, kozy a prasata. Už tu žije 35 zvířat, o které je potřeba se postarat.